Esej na téma „Můj nejlepší přítel“

Můj nejlepší přítel

Karinu považuji ze všech svých přátel za nejbližší. S ní jsme přátelé od dětství a mnoho let jsme seděli u jednoho stolu. Vídáme se nejen ve škole, ale často chodíme na procházky a navštěvujeme se.

Karina je o 5 měsíců mladší než já, je o něco vyšší než já a velmi hubená. Má dlouhé blonďaté vlasy, velké modré oči a malý zatuhlý nos. Karinin hlas je příjemný a jemný, krásně zpívá. Karina se krásně obléká a má svůj zajímavý styl.

Nikdy se spolu nenudíme. Karina je velmi zajímavá osoba. Je to veselá a hodná dívka, vždy vás rozveselí, ví, jak vás podpořit a zvednout náladu i v té nejsmutnější chvíli. Rádi se díváme na zábavné filmy, diskutujeme o zajímavých knihách a posloucháme vtipnou hudbu. Karina má univerzální charisma, jedinečný způsob myšlení, ví, jak najít společnou řeč s každým cizím člověkem, a co je nejdůležitější, kráčí jemně na hranici mezi společenskostí a hbitostí. Vždy ví, jak naslouchat, a když je to nutné, mlčet.

Jsme velmi dobří přátelé, nikdy se navzájem nepodvádíme a nikdy nikomu svá tajemství neprozradíme. Trávíme spolu hodně času, komunikujeme, smějeme se a radujeme se. Když jsem byl nemocný, Karina mě každý den navštěvovala a nosila mi ovoce a vitamíny. Nikdy nezapomenu na její laskavost a péči.

Někdy se pohádáme, ale neuplyne den, než se pokusíme o mír. Jsme nejlepší přátelé a vůbec nás nezajímá sedět doma a budovat proti sobě zášť. Okamžitě se domlouváme a smějeme se tomu, kvůli čemu jsme se pohádali. Jsme si v mnohém podobní: díváme se na svět stejně, máme společné zájmy, vážíme si na lidech inteligence, laskavosti a poctivosti, vždy si pomáháme.

Existuje mnoho básní, písní a legend o přátelství. Skrze přátelství můžeme v naší postavě projevit to nejlepší. Říká se, že přítel vzniká v neštěstí – a tak to je. Teprve když se cítíte špatně, uvědomíte si, kolik přátel máte, kteří vám pomohli a kteří vás opustili v nejtěžší chvíli. Takže mě Karina neopustila, když jsem se cítil špatně, a vždy jsem jí pomohl v těžkých chvílích. Přátelství je třeba chránit, protože bez přátel člověk nemůže žít, život se stává nudným a nezajímavým.

Jsem moc ráda, že mám takového přítele a doufám, že naše přátelství nikdy nevyhasne.

>Eseje podle témat

Moje přítelkyně

Každý člověk má mnoho opravdových přátel, se kterými je vždy zábava a zajímavost. Trávíme s nimi spoustu volného času, sdílíme tajemství, probíráme různé životní události a přečtené knihy. Mám jednu takovou věrnou kamarádku Veroniku. Má moc krásné hnědé oči, dlouhý cop a vůbec je na rozdíl ode mě nějak hodně mrštná a šikovná. Se svou veselou povahou je vždy lídrem v každé společnosti.

Kamarádili jsme se velmi dlouho, už od doby, kdy jsme začali chodit do školky. Naše přátelství, jak se mi zdá, je stále tak silné, protože máme spoustu společných zájmů: naši rodiče jsou přátelé, učíme se ve stejné třídě od samého začátku školní docházky, máme podobný vkus ve výběru oblečení, dokonce květiny a máme je rádi stejně. Svou přítelkyni moc miluji, nikdy se s ní nenudím. Vždy přijde na pomoc sama, ani o to nemusíte žádat, snažím se ji v mnoha ohledech napodobovat. Asi má silnější povahu. Moje Veronika má skvělý smysl pro humor, nikdy se nezlobí. Učí se lépe než já. Není pro mě těžké se jí zeptat, když něčemu ve školních osnovách nerozumím. Vím jistě, že se mi nebude smát, ale jednoduše vysvětlí. Tohle je skutečné přátelství. Koneckonců, vzájemná pomoc je velmi důležitá vlastnost, kterou by skuteční přátelé měli mít. Veronika patří do kategorie lidí, kterým můžete věřit a s jistotou víte, že nikomu nic neřekne.

Nestydí se přiznat své chyby, i když jich má velmi málo. Dokáže se smát sama sobě, ale nikomu jinému ne. Společně s ní jsme ve třídě KVN připravili celé číslo a všem se to moc líbilo. Nedávno měla Veronika narozeniny. Dlouho jsem přemýšlel, co jí dát. Od babičky jsem se naučila, jak se z korálků pletou různé drobnosti včetně šperků. Po konzultaci s babičkou jsme se rozhodli, že ručně vyrobený dárek bude příjemným překvapením a dobrým dárkem. Takže jsem udělal. Když jsem k Veronice přišel poblahopřát, daroval jsem jí náramek v krásné krabičce, který jsem si sám nechal utkat z různobarevných korálků. Vím jistě, že se jí líbil, bylo to znát z jejího zářivého úsměvu. Dárek si okamžitě položila na zápěstí a pak ho celý večer nesundala, neustále si ho prohlížela a obdivovala. Teď učím Veroniku korálkování. Když něco chce, určitě toho dosáhne. A jsem velmi rád, že jí s tím mohu pomoci, protože jsme nejlepší přátelé. Velmi si vážím našeho přátelství s Veronikou.

😉 Zdravíme nové i pravidelné čtenáře stránek! Příběh o příteli je skutečnou životní událostí. Doufám, že se vám tento příběh bude líbit.

Tři přítelkyně

Anfisa byla nejlepší přítelkyně mé sestřenice Nastyi. Aktivní, krásná, s velkým smyslem pro humor, vždy slavila úspěch jak mezi svými vrstevníky, tak mezi dospělými.

Učitelé ve škole zavírali oči nad neodučenými hodinami a jasně nafouknutými známkami, fanouškům nebylo konce. Ze strany rodičů bylo dívce dovoleno mnohem více než jejím vrstevníkům.

Obecně bylo pro Anfisu všechno v životě nějak snadné, bez stresu. Nastyina matka, když se na to všechno podívala, řekla: „Ta dívka je tak zkažená životem. Jen mi neukazuj účet."

Anfisini rodiče si byli jisti, že jejich dcera je ta nejkrásnější a nejposlušnější dívka na světě. A dcera si byla zase jistá, že všechny její žerty zůstanou jejím rodičům tajemstvím.

Stručně řečeno, bylo to tak: přítelkyně už běhaly po diskotékách na plné obrátky a večer občas popíjely pivo. A jednou jsme dokonce vykouřili krabičku cigaret mezi námi třemi. Netřeba dodávat, že Nasťa s Marinkou dostaly pásek domů a Anfiska jako obvykle vyvázla?

Ne, nebyla to závist, co promluvila k Nasti, když mi vyprávěla tento příběh. Ona obecně není od přírody závistivá osoba. Ale vždy, když ji rodiče potrestali, byla upřímně zmatená: proč se k nim život chová tak odlišně?

Tři přátelé dělají stejné věci. Ale Nastyukha a Marinka vždy platí v plné výši a Anfiska to vůbec nezajímá.

Školní čas tedy letěl. Je čas jít na vysokou. Nastasya vstoupila na ekonomickou univerzitu, Marina vstoupila do Institutu cizích jazyků, aby se stala překladatelkou, a Anfisa šla na lékařskou fakultu, aby se stala lékařkou.

Na rozdíl od svých přátel se upřímně považovala za dospělou. Chodila do nočních klubů, nemusela trávit noc doma a před rodiči neskrývala, že kouří. Jedním slovem se chovala poněkud frivolně, zatímco Nastasya a Marina to nedovolily.

Svatba

Příběh je rychlý. Její studentská léta utekla jako voda a hned po absolvování univerzity se Anastasia provdala za hodného a slušného chlapa. Marina se také vdávala, ale o něco později.

Ale Anfisa je stále tam. Neměla ani stálého přítele. A to je z Anfisky - první krásy této oblasti! Na svatbě si nevěsta v očích své kamarádky všimla něčeho jako závisti. Dívka seděla tiše, stranou a poprvé v životě nebyla středem pozornosti. Nasťa dokonce přítele litovala.

Choroba

A pak, pár měsíců po svatbě, moje sestřenice najednou začala onemocnět. Dobrá práce, milující manžel, vlastní byt – měla všechno. Mladá a kdysi zdravá dívka se ale po silné angíně nemohla postavit na nohy.

Šéfové už se na Anastasii začali dívat nesouhlasně: říkají, že je mladá, krásná, dobrá specialistka a nikdy nechodí na nemocenskou. Po těžké formě angíny začala mít dívka problémy se srdcem, poté s ledvinami a cévami.

Nasťa strávila celé měsíce v nemocnici, hodně zhubla, stala se vyčerpanou a její tvář se změnila: z mladé a atraktivní ženy se doslova proměnila ve starou ženu. Manžel nemohl najít místo pro sebe - odtáhl svou ženu na nejlepší kliniky ve městě, zařídil pro ni nejlepší lékaře.

Žádný z nich však nebyl schopen stanovit diagnózu a předepsat léčbu. A Nasťa už začala mít ty nejčernější myšlenky...

Bumerang pro přítele

"Miláčku," začal manžel opatrně a posadil se na kraj nemocniční postele. – Doufám, že se na mě nebudeš zlobit? Obecně na našem oddělení pracuje jedna žena, je to čarodějnice... no, nebo jasnovidka, jasnovidka, nevím, jak se tomu správně říká.

Zkrátka požádala o vaši fotku, chce ji vidět. Nevadilo by ti, kdybych jí to ukázal? Člověk nikdy neví... Co když to pomůže?

- To všechno je úplný nesmysl! – Nasťa to mávla rukou. – Nevěřím všem těm nesmyslům. Jinak je mi to jedno...

Už neměla skoro žádnou sílu. I rozhovor s manželem pro ni byl velmi těžký. A on sám způsobil podráždění - všichni tak zdraví, majestátní, pohlední...

Příštího večera manžel běžel do nemocnice Nastya a byl velmi rozhořčen.

Poškození

- Miláčku, nemáš ponětí, co jsem zjistil! Ta žena z mého oddělení... no, ta samá jasnovidka, která vás požádala o fotku... Zkrátka řekla, že to není nemoc. Byli jste vážně poškozeni a pokud to odstraníte, uzdravíte se!

A také řekla, že to udělala žena, se kterou máte velmi blízký vztah. Možná je to někdo z vašich přátel?

Nasťa si celý tento rozhovor velmi dobře pamatovala, stejně jako to, že na ni vůbec nezapůsobil. Opravdu chtěla spát. Nekonečná série nemocí dívku oslabila natolik, že absolutně neměla chuť hledat viníka svých potíží...

"Chápu," přikývla lhostejně. Ale manžel to nenechal:

- Ne, kdo by to mohl být?! Možná vám někdo závidí? No, nevadí, já na toho šmejda přijdu! Všechno se jí stonásobně vrátí a vy se určitě polepšíte!

S těmito slovy manžel odešel z domova. Nasťa jeho slovům nepřikládala žádný význam. Byla unavená z těchto nemocí a nemocničních zdí a snila o jediném - usnout a neprobudit se...

Vzkříšený

Ale doslova druhý den ráno se dívka cítila mnohem lépe. Snídaně jí chutnala, což velmi překvapilo jejího ošetřujícího lékaře i její spolubydlící. Nemohla se ještě postavit na vlastní nohy a chodit po nemocniční chodbě, ale... když přišel její manžel, jeho žena s úsměvem na rtech luštila křížovky.

Poprvé po dlouhé době se konečně usmála! Skoro se rozplakal štěstím! Během několika dní mohla Anastasia odjet na víkend domů. A o týden později byla propuštěna z nemocnice - plně se zotavila. V den propuštění se moje sestra zeptala svého manžela na jeho příběh o poškození a některých bumerangech...

- Pamatujete si na mého kolegu, jasnovidce? Tak pomohla, odstranila z vás škody,“ odpověděl manžel vyhýbavě.

Zajímavá shoda okolností: jméno Anastasia v překladu z řečtiny znamená vzkříšená, nesmrtelná, návrat k životu.

Pohřeb

A pak - děsivý příběh! Téhož večera se ozvala Marinka: „Ahoj, Nasťo... To asi ještě nevíš... Odpusť mi. Ještě nedávno jsem ti to nechtěl říkat... Anfisa zemřela. Zítra budou pohřbeni...“

Nasťa samozřejmě přišla za svými přáteli. Anfisku v rakvi nepoznala: z přepychové krásky se proměnila ve starodávnou stařenku.

— Byla vážně nemocná? – Nasťa se tázavě podívala na Marinu.

Manžel a přítelkyně našpulili rty a podívali se dolů. A matka zesnulého kvílela u rakve: „Jak je to možné?! Byl jsi tak mladý, zdravý, tak krásný! Jak se to mohlo stát?! Někdo musel hodně žárlit a přát ti ublížit!“

Nebudete věřit…

Marina vzala svou kamarádku za ruku a vzala ji stranou. - Nasťo, nebudeš tomu věřit. Ale ten, kdo tě poškodil a málem tě poslal na onen svět, byla Anfisa.

Když kolega vašeho manžela provedl rituál k odstranění škod, náš přítel za pouhý týden vyhořel. Začalo ji prudce bolet srdce, začaly jí selhávat ledviny, játra a o něco později i nohy – zdálo se, že sama Marina svým slovům nevěří.

-Ne, to nemůže být! Naše Anfisa?! Můj nejlepší přítel?! Už od školky s ní mluvíme! nevěřím! Je to opravdu pravda?

Pak přišel manžel a potvrdil vše, co Marina řekla. Nastya ještě nikdy neměla tolik bolesti. Myšlenka na její nejlepší kamarádku, na kterou byla vždy pyšná a obdivovala ji. Komu věřila jako sebe a milovala jako vlastní sestru, tak ji zradila, byla nesnesitelná.

Ještě děsivější však byla myšlenka, že se Nasťa nepřímo podílela na její smrti. Samozřejmě, hluboko ve svém srdci dokonale chápala, že za to může sama Anfisa. Ale žít jen se svou myslí není tak snadné, jak se zdá...

"Ta dívka je tak zkažená životem." Jen nepředkládejte účet,“ probleskla mi v paměti prorocká slova Nastiiny matky. Jinak nyní vše zapadlo na své místo. Účet jí ale nepředložil život, ale ona sama.

😉 Pokud vás tento příběh o kamarádovi zaujal, sdílejte ho na sociálních sítích. Děkuji!