Zdravíme všechny čtenáře našeho webu! Další dopis s naléhavým problémem: Dobrý den, mám teď velké obavy a chtěla bych od vás získat dobrou radu. V rodině svého otce opravdu nenávidím. Je hnusný, hloupý, neustále se hádá, dělá skandály a celkově ho nic nebaví. Velmi obtížný člověk! A tento postoj s nenávistí není jen můj, ale mnoha lidí, kteří ho znají. Kdyby záleželo na mně, už bych ho dávno zabil, ale tohle je hřích a nechci si kvůli takovému parchantovi zničit život. Už nevím, co mám dělat, když ho vidím, už ho chci praštit... Prosím, pomozte mi, než ztratím nervy.

Za prvé, musíte pochopit a přijmout, že nemůžete změnit jinou osobu. Obecně platí, že závazek změnit a předělat jiné lidi, zvláště pokud to nechtějí, je ta nejnevděčnější a nejzbytečnější věc a nikdy to nekončí ničím dobrým.

Za druhé, – ! Liší se svou úrovní rozvoje, úrovní inteligence také. A liší se i stupněm – některé jsou laskavé, jasné Duše, jiné jsou zlé, negativní, temné a odporné. Lidé jsou různí a vy na to nemáte žádný vliv. Tuto skutečnost můžete pouze přijmout a naučit se správně interagovat s jedním i druhým tak, abyste se cítili pohodlně.

A teď přímá odpověď na otázku.

Nenávidím svého otce! Jak se vypořádat s nenávistí?

Často je takový postoj, zejména k blízkým příbuzným, důsledkem karmických uzlů a dluhů z minulých životů. Pokud taková negativní spojení z minulosti přetrvávají, je třeba najít jejich příčiny a odstranit je. Možná jste se v minulosti více než jednou zabili a byli jste opět svedeni do jedné rodiny, abyste mohli konečně uzavřít své hříchy a rozloučit se s nenávistí a záští.

Takže nemůžete změnit člověka, musíte změnit sebe. Zvlášť když ten člověk, jak říkáš, není moc chytrý. Není příliš chytrý - to znamená nízkou úroveň rozvoje. Požadovat, aby se změnil a stal se jiným, je nejen zbytečné, ale také hloupé.

Tento problém lze vyřešit dvěma způsoby:

1. Odstraň ze sebe nenávist , za tímto účelem si přečtěte a propracujte článek -. Také vám doporučuji, abyste se na svého otce dívali jako na velké a nerozumné dítě. To, co je vám zřejmé, ještě nemůže pochopit, jeho duše ještě nedozrála. Proč od něj požadovat nemožné? Možná to pomůže odstranit z něj část negativity a přehnaných požadavků.

A tady taky. Ať je jakýkoli, je to tvůj otec. Možná byste chtěli mít jiného, ​​hodnějšího otce, ale je to přesně ten otec, kterého máte. A nemůžete to nijak změnit. To znamená jediné – zaslouží si to! Naučte se proto být vděční osudu za to, co máte! Rodiče by se nikdy neměli nadávat, protože narozením jim dlužíme, a tak je důležité umět v sobě najít alespoň kapku vděčnosti k nim, ať už jsou kdokoli. A naučte se odpouštět jejich nedokonalosti, protože nejsou bohové.

Rada– hledejte, za co mu můžete poděkovat! Pokud to opravdu chcete, vděčnost vždy najdete!

2. Je vhodné najít a odstranit základní příčiny nenávisti , konkrétně podle vaší situace. To jsou karmické uzly s vaším otcem, které vy sami s největší pravděpodobností neodstraníte. Zde potřebujeme pomoc dobrého člověka, který vidí základní příčiny a ví, jak odstranit karmické uzly.

• Přečtěte si o tom více v článku -

Pokud se rozhodnete pracovat důkladně -! Mohu vám poslat kontakty na dobrého duchovního léčitele. Při rozvázání karmických uzlů se z lidí odstraní společné tresty – situace se často zázračně odhalí. I samotný otec se může ve vztahu k vám velmi změnit, nebo se na něj začnete dívat úplně jinak, bez nenávisti.

3. Doporučuji také pracovat přes nedočkavost a další negativní emoce. které vznikají. Je velmi důležité naučit se nedržet v sobě zlo, protože negativní energie zášti a nenávisti ničí především vás!

• Přečtěte si a propracujte článek -

Přeji ti úspěch!

S pozdravem Vasilij Vasilenko

já . Možná, že po přečtení tohoto článku zůstane někdo v názoru, že jsem krutý nebo ještě horší, ale je mi to jedno. Když jsem se narodila, otec nebyl moc šťastný a místo toho roztrhal celý byt na kusy, protože čekal chlapečka a narodila jsem se já. Postupem času se samozřejmě uklidnil, ale prakticky se doma neobjevil, a když už se objevil, byl opilý a naštvaný. Věci pro mě a maminku, i to nejnutnější, kupoval, jen když potřeboval vyjít „na veřejnost“ a pochlubit se, jakou má úžasnou rodinu. Zbytek času se o nás moc nestaral.

Byly doby, kdy máma předávala lahve, abych měl peníze na umělé mléko. Kvůli nervům a podvýživě neměla prakticky žádné mléko a sama se šla najíst na trh, pak to místo zkusilo tam, pak tam - to je celý oběd. V té době můj otec chodil s dívkami po restauracích. Jednoho dne to moje matka nevydržela a poté, co mě odvezla, požádala o rozvod. Od té doby je pro nás život mnohem jednodušší. Máma vystudovala vysokou školu, našla si dobrou práci a nedostatek peněz nás už netrápil.

Jen my jsme před ním „zachránili“ a moje babička (otcova matka) s ním zůstala. Nevydržela jeho nápor, vyměnila obrovský 3pokojový byt za 2 obýváky, ale to ji nezachránilo - vždyť je to její dítě a ona ho nemůže odmítnout. To nejhorší začalo před 3-4 lety. Moje babička dostala hroznou diagnózu - rakovina prsu. Je ale bojovnice a operaci i chemoterapii snesla důstojně. S tím vším pronajímá svůj byt, aby zaplatila za život mého otce. Byt, auto a nyní notebook, který ji otcovou neopatrností (nečetl smlouvu o půjčce, proč?! Platit by to neměl on) stál téměř 9000 hřiven. Pro místo 74leté ženy, která přežila rakovinu prsu, má rostoucí cystu v hlavě a navíc kvůli nošení těžkých věcí utrpěla, pardon za odhalení, výhřez dělohy. Tohle není vůbec sladký život.

Nemocný je ale i její syn. Přežil rakovinu střev. Operace a všechny ostatní účty, jak už asi tušíte, byly na babičce. Oba jsou invalidé 2. nepracovní skupiny, ale můj 43letý tatínek „pracuje“ jako taxikář, čímž si vydělává na procházku, tedy vodku a děvčata. Tady vlastně jeho výdělky končí, protože jídlo mu kupuje babička. Moje 74letá babička stojí celý den na nádraží, aby si pronajala byt a zaplatila synovi za všechny jeho rozmary.

Moc si přeji, aby se mé babičce žilo snáze a ona sama na sobě dokázala provést potřebnou operaci. Kategoricky odmítá přijmout pomoc ode mě a její matka řekla, že by raději zemřela, než aby přijala pomoc od své vnučky a bývalé snachy. Jsem si více než jistý, že mě mnozí odsoudí, ale po otestování z vlastní zkušenosti řeknu, že je pro stránky lepší nemít otce vůbec, než takového líného opilce. Takhle.

Otázka pro psychologa:

Dobré odpoledne. Píšu sem z bezmoci. Mé jméno (vzal jsem si přezdívku a chtěl jsem zůstat v anonymitě) Tatka. Je mi dvacet let.

Začnu svým otcem. Není zdaleka nejhorší. Pracuje pro rodinu (máma, já a můj starší brácha, i když brácha je už dlouho ženatý), umí všechno (opravit, postavit) a někdy se nemusíte ptát mu. Miluje mě bratře. Ale...to je obrovské "ALE"...

Často, když mu něco nejde, šílí. Chce, aby se mu přizpůsobilo všechno na světě! A pokud je všechno špatně, tak se určitě objeví křik, nadávky, blázni... možná i zvednutí ruky.

Celý život jsem se ho bála. Když mi bylo šest let, mohl mou matku bít... Dodnes si pamatuji, jak ji přitiskl k podlaze a přitiskl... Zpočátku to na mě tak moc nešlo... ve chvíli, kdy jsem se s ním začala hádat, chtěla jsem se zamknout v pokoji, ale on mi to nedovolil, omylem (i když ne schválně!) jsem ho poškrábala nehtem do obličeje. Naštval se a začal škrtit... i když po něm nebyly žádné stopy.

Není možné s ním žít. Všechno by mělo být, jak chce! Dívám se na televizi a on může přijít a tiše se otočit sám, když vaříme, tak se k němu vůbec nemůžete přiblížit a ještě víc si něco vzít! Třeba počkat, až budu volný. Ale ani my nemůžeme vždy čekat! Také, pokud něco opravuje, zkuste něco říct. Dokonce i šeptem. Křičí, šílí, všechno rozbíjí. Uráží mě, moji matku, různými a obscénními způsoby.

Ale už mě nebaví přetahovat se. Nemám doma žádný osobní prostor. Ani se mi nechce vrátit domů z koleje! Ale vím, jak moc mi moje matka chybí...

Došlo to do bodu, kdy se při pohledu na otce obecně bojím chlapů. Obávám se, že budou stejné! Nechci trpět celý život jako doma... Píšu vám... už na hraně. Nemůžu takhle žít. I když jsem o sebevraždě nepřemýšlel. Miluji život... a chci žít... Ale ne s ním. S ním stále více přemýšlím o smrti.. Ale neudělám to. Pro matku...

Jsem s ním nešťastná. Ale stále jsem zcela závislý na své rodině. Není snadné pracovat a studovat zároveň a já jsem to zkusil. Přechod na absenční školení nebude schválen! Agrese přichází častěji od otce. Snažil jsem se s ním mluvit - nebylo to k ničemu. Buď se urazí, nebo se zase promění v monstrum. Je to strašné. Vše bude brát s agresí. Dokonce i na silnici! Někdo jede špatným směrem – opět nadává. Jak být?!

Řeknu vám o sobě. Je mi dvacet let. A nejsem vůbec dokonalý, to ano. Ve škole jsem měl špatný prospěch a sotva jsem dokončil 11. třídu. Problémy s exaktními vědami. Pak jsem na příkaz rodičů šel na univerzitu, abych se stal učitelem, ale pak jsem odešel... Nechci učit děti. Nejsem vůbec společenský, nejsem odvážný. A moderní děti jsou stále monstra. Vzal jsem si dokumenty, jen jsem svým příbuzným předložil hotovou věc. Šel jsem studovat podle svého přání, i když to bylo nižší než vysoká škola. Ale tady jsem šťastný, studuji a známky jsou dobré! Otec stále reptá.

Matka říká, že musíme být flexibilnější a nehádat se s otcem. Ale nehádat se s ním znamená plazit se, přizpůsobovat se. Já to nechci! Chci doma cítit lásku, teplo a hlavně cítit, že tady mám také právo něco dělat. S tátou to prostě nemůžete udělat. Kromě agrese si dělá jen to, co chce. Už se před ním nechci plazit. Chci žít!

Na otázku odpovídá psycholog Letuchy Igor Anatoljevič.

Ahoj. Pozorně jsem si přečetl Váš dotaz a dokonale Vám rozumím, mohu upřímně sympatizovat. Ale buďme realisté, otce pomocí přesvědčení nezměníš, bude takový, jaký je... Mami, ta ti částečně správně říká, že musíš být flexibilnější. Bez ohledu na to, jak těžké to pro vás může být, musíte si to přiznat. Stačí jen dát správný význam těmto slovům: „buďte flexibilnější“. Udělejme analýzu. Otec je zvyklý na to, že je šéfem domu v přeneseném slova smyslu a nikdy nebude tolerovat konkurenci, už z pozice si myslí, že správný je jen jeho názor... Je třeba adekvátně reagovat na chování vašeho otce. Když zuří, není třeba si nic dokazovat, dojde jen k ještě většímu skandálu.. Ve chvílích, kdy si diktuje své podmínky, buďte rozptýleni a myslete na své věci, nebo se na něj můžete dívat jako na “ klaun v cirkuse." Když má dobrou náladu, můžete klidně a rozumně sdělit svůj názor. Pokud neslyší, přestaňte mluvit. Je vám 20 let a potřebujete začít spřádat plány a hlavně přemýšlet, jak je uvést v život, a už to děláte. Získejte profesi, která vás baví, a najděte si dobrou práci. Musíte si také uvědomit, že se musíte stát odvážnými a rozhodnými. Chápu, že nemáte možnost začít pracovat jako psycholog, alespoň v režimu videa, ale pak je třeba začít číst knihy o psychologii. Doporučuji začít knihami od Vladimira Leviho, které se dají sehnat na internetu. Určitě si také přečtěte PSYCHOTRÉNING METODU ALBERTA ELLISE, kterou najdete i na internetu. Situaci teď nemůžete změnit, pak ji musíte přijmout, být trpělivý, chovat se k ní jako ke hře, kde budete pravidelně sdělovat svůj názor a možná vás uslyší, a i když ne, získáte zkušenosti, které být ti užitečný pro život. Ještě jednou zdůrazňuji, že ať začnete číst literaturu o tom, jak změnit otce, cokoli, věřte, že je to zbytečné... Nezapomínejte také na svůj osobní život, pokud máte přítele nebo přemýšlíte o randění, pak zpočátku budovat kompetentní vztah, aniž by se opakovalo chování otce a matky, protože OBĚ možnosti rozhodně nejsou vhodné pro harmonický vztah. Z celého srdce vám přeji úspěch a vše nejlepší!!!

Není žádným tajemstvím, že negativní emoce mají škodlivý vliv na zdraví. Pokud člověk někoho velmi nenávidí, může se u něj rozvinout psychosomatické onemocnění a mít potíže v osobním životě a seberealizaci. Zvláště těžce trpí dívky a ženy, které prožívají negativní emoce vůči svému otci. Myšlenka „nenávidím svého otce“ blokuje schopnost milovat muže a důvěřovat jim v principu. Pokud je nenávist způsobena násilím ze strany otce, pak žena může následně k sobě přitahovat tytéž agresivní lidi, takříkajíc nevědomě hrát „roli oběti“. Dívky, které nepoznaly otcovu lásku, mají často nízké sebevědomí.

S klukama je to trochu lepší. Jsou méně citliví a zranitelní. Ale i zde může nenávist k otci velmi ochromit něčí osud. Neustálými útoky otce na matku může chlapec odmítnout svou mužskou podstatu, stát se ženským nebo si osvojit model svého chování ve vztahu k manželce a dětem.

Co je nenávist a proč vzniká?

Nenávist vůči otci není nikdy bezdůvodná. Obvykle je její příčina skryta v nějaké traumatické události. Nejčastěji je nenávist způsobena agresivním chováním otce, opilostí, odchodem do jiné rodiny nebo špatným přístupem k matce. Pocit opovržení podobný nenávisti může vzniknout, pokud je otec obdařen slabým charakterem, nepracuje, stěžuje si na život a nedokáže zajistit rodinu.

Ale co je nenávist? Nenávist je v podstatě stejná láska, jen pomalovaná negativními barvami. Není možné nenávidět člověka, který je lhostejný.

V situaci s otcem je mechanismus vzniku nenávisti vcelku jednoduchý. Dítě potřebuje lásku a péči rodiče, to je přirozený instinkt nezbytný pro přežití. Nedostává odpověď, nebo ještě hůř, čelí násilí, je zklamané, rozzlobené a pociťuje zoufalství z neschopnosti přijímat potěšení a radost z blízkosti s milovanou osobou. Láska zamrzne a pokryje se krustou hořké zášti a nenávisti. Proto děti, které nenávidí své otce, často spěchají od snahy získat pozornost a lásku k chladnému opovržení a odcizení. Ať se říká cokoliv, pouto mezi rodiči a dětmi je nejsilnější.

Jak přestat nenávidět svého otce?

Vypořádat se s pocity nenávisti vůči otci je těžké. To může trvat roky, dokonce desetiletí. Ale je lepší pozdě než nikdy, ne? Tak co dělat:

1. Přestaňte se zlobit na svého otce z pohledu dítěte.
2. Pochopte, proč se stal takovým.
3. Zahoďte všechnu zlobu a odpusťte.
4. Budujte komunikaci s otcem z pozice dospělého.

Pokud jsou křivdy velmi silné a doslova zasahují do života, je lepší absolvovat tuto cestu s psychologem. Vážná traumata z dětství, jako je znásilnění otcem nebo vražda matky, je téměř nemožné vyřešit vlastními silami.

Jak překonat křivdy dětí vůči otci?

"Nenávidím svého otce, protože se nepostaral o naši rodinu." "Nenávidím ho za to, že nás zradil a utekl." "Nesnáším toho opilce." „Pamatuji si, jak bil mou matku, a já jsem nemohl nic udělat, nemohl jsem ji ochránit. Nesnáším to."

Všechny tyto výroky jsou typické pro dítě, které potřebuje otce. Pokud je vám 18 let nebo více, jste již dospělí. Vyrostl jsi a už nejsi závislý na otci. Začala nová etapa života, kdy se sami brzy stanete rodičem. Je třeba se na to všemožně připravit: zvládnout povolání, sehnat si práci, vybrat si dobrého partnera pro založení rodiny.

Proč dál nenávidět svého otce? Minulost nelze změnit. Dobré nebo špatné, je to vaše součást. Všechny traumatické události hrály roli ve vývoji vaší osobnosti. Tyto charakterové rysy je třeba identifikovat a naučit se je používat k dobru.

Praktický úkol. Zůstaňte sami a v klidu a přehrajte si ty nejtraumatičtější události z dětství. Představte si, že se nedějí vám, ale vašemu dítěti. Pokuste se toto dítě uklidnit a utěšit. Vysvětlete mu, jak nejlépe umíte, proč se mu to všechno děje.

Rada autora. Bohužel dobří otcové jsou vzácní. Tisíce dětí vyrůstají v neúplných rodinách, v dětských domovech, jsou vystaveny násilí a každý den vidí, jak jejich otec pije a bije matku. Tato zkušenost je jistě traumatizující, ale poskytuje příležitost naučit se cenné lekce. Lekce toho, co byste nikdy neměli dělat.

Jak můžeme rozumět jeho činům?

Pravděpodobně je pro vás těžké si představit, že kdysi byl váš otec milým dítětem, vyráběl na pískovišti malé korálky a neznamenal žádné potíže. Ale přesně tak to bylo. Nikdo nikdy neřekne: "Vyrostu a budu alkoholik, budu bít a ubližovat svým dětem." Ne, všechno se děje jinak. Člověk se stává „špatným“ vlivem určitých okolností, obtíží, úderů osudu. Abyste přestali nenávidět svého otce, musíte pochopit, proč se stal takovým.

Praktický úkol. Sledujte životní cestu svého otce. Rozhovor s prarodiči, sousedy a matkou o událostech, které se staly v jeho životě. Zapište si informace na kus papíru, abyste nezapomněli. Když se obrázek spojí, představte si sebe na jeho místě.

Zahoďte negativitu a odpusťte

Nenávist spojuje mnoho různých pocitů. To je zášť, zklamání, pohrdání, hněv, sebelítost. Aby přestali ničit život, je důležité dát nenávisti průchod. Jak to udělat:

Někdy může být vyžadováno několik sezení. Opakujte je den za dnem, mnohokrát, dokud nepocítíte, že už nejste schopni se zlobit. Když zaznamenáte výraznou úlevu od negativity, zkontrolujte svůj stav malým testem. Představte svého otce a řekněte: "Odpouštím ti." Pokud fráze přijde snadno, pak můžete přestat bít polštář. Je čas jít dál.

Vybudujte si bezbolestný vztah se svým otcem

Poté, co si uvědomíte, že váš otec je nešťastný člověk, a odpustíte mu jeho činy, musíte se s ním znovu naučit komunikovat. To by měla být komunikace dvou dospělých postavená na vzájemném respektu. Praktické rady:

1. Začněte s čistým štítem. Nesnižujte se k obviňování nebo urážkám.
2. Pokud máte sílu a touhu, snažte se pomoci svému otci vydat se správnou cestou.
3. Najděte si společná témata konverzace, nebo ještě lépe společnou aktivitu.
4. Začněte věnovat více času seberozvoji.

Snad se vám časem podaří spřátelit se s otcem. Všichni děláme chyby, a pokud si je člověk uvědomuje, je potřeba mu dát šanci. Pokud je podle vás situace beznadějná a komunikace s rodičem působí jen bolest, pak byste se měli na chvíli vzdálit. Při společném bydlení by bylo správné pomýšlet na stěhování. Nezapomeňte však, že se situace může časem změnit.

Rada autora. Děti, které nenávidí svého otce, si často stěžují na svou matku: „nechránila mě“, „neodháněla mě“, „trpěla šikanou“. Je velmi důležité propracovat se s traumatem způsobeným oběma rodiči. Pochopte, odpusťte a snažte se neopakovat jejich chyby.

Nenávist v dospívání

Vztahy mezi rodiči a dospívajícími jsou zřídkakdy ideální. Zhruba od 12-13 let začínají děti dospívat. Chtějí se naučit a „dobýt“ tento svět, otestovat svou sílu.

Mnoho rodičů to nechápe a začnou trestat a zavádět omezení ještě hůř než dříve: „žádné mejdany“, „když se o minutu opozdíš, budeš muset sedět týden doma“, „jen to zkus přinést špatnou známku, zbičuji tě“, „pokud sis neuklidil pokoj, tak zůstaneš bez počítače a tabletu.“ Otcové jsou zvláště nespoutaní z hlediska výchovných opatření. Nechápou, že na trestání dítěte v tomto věku už je pozdě. Minimálně bude nenávidět své rodiče a maximálně úplně uteče z domova.

V takové situaci je potřeba spolupracovat jak s rodiči, tak s dítětem. Otec se musí naučit být přítelem, rádcem, příkladem a matka se musí naučit být asistentem a přítelem. Teenager se zase potřebuje snažit být zdrženlivější, chovat se k rodičům s respektem, naslouchat a důvěřovat.

Pravděpodobně v nějakém ideálním světě žije každé dítě v úplné rodině s milujícím otcem a matkou. Ve skutečnosti je ale situace jiná. To je život. Musíte přijmout svůj nedokonalý vztah s otcem jako samozřejmost a pokud je to možné, pokusit se jej změnit.

Lada, Vyšný Volochyok

Bydlím s otcem a matkou. Stalo se, že jsem po celý svůj život viděl nadávky, hněv a nepochopení svého otce. Přesněji řečeno, jsme jako sousedé, za celý den prohodíme pár slov a je to. Nikdy tam nebyl, když ho bylo potřeba. On a jeho matka se hádají s rozumem nebo bez důvodu, a pokud jde o mě, vždy se mýlí. Jeho příbuzní nedělají nic jiného, ​​než že mě a mou matku odsuzují. Všechno, co neděláme, je špatné. Můj otec vždy žil pro své potěšení a nestaral se o svou rodinu. Dělá si, co chce, nepracuje, vše, co se mu podaří vydělat, utrácí jen za sebe. A během posledního roku jsem se začal přistihovat při myšlence, že ho prostě nenávidím. O spřízněných citech a lásce nemůže být řeč, ale mě strašně štve. Když ho vidím, mám chuť brečet z beznaděje. Nemůžu si pomoct. Prosím o radu! Jak mám takovou situaci řešit? Jak se zbavit nenávisti a? Opravdu chci odejít a žít odděleně, ale není mi 18 a ještě to nedokážu.

Nenávidím svého otce

Ahoj Alice!
Chápu váš stav a nespokojenost se situací, konflikty, agrese. Podobný problém mají i další teenageři. Představte si však na chvíli, že nepohodlí, které zažíváte, přímo nesouvisí s vašimi rodiči. Chci říct, že povaha výskytu agrese vůči otci není založena na mezilidských vztazích. Agresivita vůči otci je známkou fáze odloučení. Bohužel neznám váš přesný věk, mohu pouze říci, že jste přesně v této fázi procesu dospívání. A proces probíhá správně. Pocit beznaděje může být způsoben přítomností paradoxu. Paradoxem na situaci, kterou popisujete, je, že na pozadí agrese vůči otci mohou být problémy s rozchodem spojeny s postavou matky. Svědčí o tom i to, že v popisovaném konfliktu mezi rodiči se stavíte na její stranu. Dítě by se vůbec nemělo podílet na vztahu mezi rodiči. A pokud se to stane (rodiče nemají kde být sami), tak by si dítě nemělo vybírat strany. Zodpovědností rodičů je toto sledovat a případně s dítětem promluvit – vysvětlit mu, že vztah mezi rodiči a vztah mezi rodiči a dítětem spolu nesouvisí. Abyste lépe pochopili, o čem mluvím, položte si otázku: jsem si jistý, že přesně vím, v jakém okamžiku nebo za jakých okolností dítě potřebuje otce? - Jak se má chovat dospělý muž k dospělé ženě? - Co pro dospělého muže znamená definice „péče o rodinu“? Pokud alespoň v jedné z vašich odpovědí existují pochybnosti, pak můžeme předpokládat, že vlastnosti, které svému otci dáváte, nepocházejí zevnitř, ale jsou vnuceny. V psychologii se tento fenomén nazývá „introjekt“. Nyní máte skvělou příležitost se od toho osvobodit. Čím je člověk starší, tím je to těžší. Alice, ptáš se velmi správně! A hlavně včas. Nyní je ve vašem životě období, kdy se potřebujete odloučit od svých rodičů. Nemluvím o stěhování. Snažte se zachovat názorovou neutralitu a nepleťte se do vztahu mezi rodiči. Pak vás čeká harmonický vývoj. Stavění se na něčí stranu v konfliktech, nestejný význam rodičů v životě, může vést k „narušení“ vývoje. „Rodiče si nevybírají“ – toto prohlášení může pomoci přijmout rodiče takové, jací jsou. Je důležité pochopit, že nyní nejste schopni vidět celý obraz budoucnosti. A nevíte jistě, jaké zděděné vlastnosti vašich rodičů jsou nezbytné pro úspěšný život. Je lepší se předem snažit vyhnout se posuzování, co je dobré a co špatné. A vezměte si s sebou na cesty vše, co můžete! Věnujte více pozornosti sobě a svým osobním potřebám. Pokud najednou chcete studovat téma „rodiče a děti“ podrobněji, můžete si přečíst literaturu. Tato problematika je zařazena do sekce vývojové psychologie. Nebo se přihlaste na konzultaci. Rád pomohu!
S pozdravem,
Roman Lyubushin!