Jediným teenagerem odsouzeným k trestu smrti v SSSR byl 15letý Arkady Neyland, který vyrostl v dysfunkční rodině v Leningradu.
Arkadij se narodil v roce 1949 v dělnické rodině, matka byla zdravotní sestrou v nemocnici, otec pracoval jako mechanik. Chlapec od dětství nejedl a trpěl bitím od své matky a nevlastního otce. V 7 letech poprvé utekl z domova a ocitl se přihlášený v dětském pokoji policie. Ve 12 letech skončil na internátu, brzy odtud utekl, načež se dal na dráhu zločinu.

V roce 1963 pracoval v podniku Lenpishmash. Opakovaně byl předveden na policii pro krádeže a výtržnictví. Po útěku z vazby se rozhodl pomstít policii spácháním strašlivého zločinu a zároveň získat peníze, aby mohl odjet do Suchumi a začít tam nový život. 27. ledna 1964 se Neiland, ozbrojený sekerou, vydal hledat „bohatý byt“. V domě č. 3 v Sestroretské ulici si vybral byt 9, jehož vchodové dveře byly čalouněné kůží. Vydával se za poštovního pracovníka a skončil v bytě 37leté Larisy Kupreevové, která zde byla se svým tříletým synem. Neiland zavřel přední dveře a začal ženu bít sekerou, zapnul rádio na plnou hlasitost, aby přehlušil křik oběti. Poté, co se teenager vypořádal se svou matkou, chladnokrevně zabil jejího syna.


Poté snědl jídlo nalezené v bytě, ukradl peníze a fotoaparát, kterým zavražděnou ženu několikrát vyfotografoval. Aby zakryl stopy činu, zapálil dřevěnou podlahu a pustil plyn v kuchyni. Hasiči, kteří dorazili včas, však vše rychle uhasili. Přijela policie a našla vražednou zbraň a Neylandovy otisky.


Svědci uvedli, že teenagera viděli. 30. ledna byl Arkady Neyland zadržen v Suchumi. Okamžitě se přiznal ke všemu, co udělal, a řekl, jak zabil oběti. Jen litoval dítěte, které zabil, a myslel si, že mu všechno projde, protože je ještě nezletilý.


23. března 1964 byl rozhodnutím soudu Neyland odsouzen k trestu smrti, což bylo v rozporu se zákonem RSFSR, podle kterého byl trest smrti uplatňován pouze na osoby ve věku 18 až 60 let. Mnozí toto rozhodnutí schvalovali, ale inteligence porušení zákona odsoudila. Přes různé žádosti o zmírnění trestu byl rozsudek 11. srpna 1964 vykonán.

Jediným teenagerem odsouzeným k trestu smrti v SSSR byl 15letý Arkady Neyland, který vyrostl v dysfunkční rodině v Leningradu. Arkadij se narodil v roce 1949 v dělnické rodině, matka byla zdravotní sestrou v nemocnici, otec pracoval jako mechanik. Chlapec od dětství nejedl a trpěl bitím od své matky a nevlastního otce. V 7 letech poprvé utekl z domova a ocitl se přihlášený v dětském pokoji policie. Ve 12 letech skončil na internátu, brzy odtud utekl, načež se dal na dráhu zločinu.

V roce 1963 pracoval v podniku Lenpishmash. Opakovaně byl předveden na policii pro krádeže a výtržnictví. Po útěku z vazby se rozhodl pomstít policii spácháním strašlivého zločinu a zároveň získat peníze, aby mohl odjet do Suchumi a začít tam nový život. 27. ledna 1964 se Neiland, ozbrojený sekerou, vydal hledat „bohatý byt“. V domě č. 3 v Sestroretské ulici si vybral byt 9, jehož vchodové dveře byly čalouněné kůží. Vydával se za poštovního pracovníka a skončil v bytě 37leté Larisy Kupreevové, která zde byla se svým tříletým synem. Neiland zavřel přední dveře a začal ženu bít sekerou, zapnul rádio na plnou hlasitost, aby přehlušil křik oběti. Poté, co se teenager vypořádal se svou matkou, chladnokrevně zabil jejího syna.

Poté snědl jídlo nalezené v bytě, ukradl peníze a fotoaparát, kterým zavražděnou ženu několikrát vyfotografoval. Aby zakryl stopy činu, zapálil dřevěnou podlahu a pustil plyn v kuchyni. Hasiči, kteří dorazili včas, však vše rychle uhasili. Přijela policie a našla vražednou zbraň a Neylandovy otisky.

Svědci uvedli, že teenagera viděli. 30. ledna byl Arkady Neyland zadržen v Suchumi. Okamžitě se přiznal ke všemu, co udělal, a řekl, jak zabil oběti. Jen litoval dítěte, které zabil, a myslel si, že mu všechno projde, protože je ještě nezletilý.

23. března 1964 byl rozhodnutím soudu Neyland odsouzen k trestu smrti, což bylo v rozporu se zákonem RSFSR, podle kterého byl trest smrti uplatňován pouze na osoby ve věku 18 až 60 let. Mnozí toto rozhodnutí schvalovali, ale inteligence porušení zákona odsoudila. Přes různé žádosti o zmírnění trestu byl rozsudek 11. srpna 1964 vykonán.

27. ledna 1964 byla v Leningradech slavnostní nálada – slavilo se dvacáté výročí zrušení blokády. Spousta hasičů, kteří měli ten den službu, však neměla sváteční náladu – stejně jako ve všední dny sem tam vznikly požáry, které bylo nutné dohasit. Prolézt okna, v případě potřeby rozbít dveře, vyvést lidi oslepené kouřem, zavolat někomu sanitku.

Ale to byly obvyklé potíže. Normální člověk si ale asi nikdy nezvykne na to, čemu musela čelit bojová posádka, která ve 12.45 odjela hasit 9. byt budovy č. 3 v Sestroretské ulici...

Dveře byly zamčené a hasiči museli vylézt na balkon a odtud po posuvném schodišti do bytu. Požár už v té době zachvátil místnost, ale byl docela rychle zlikvidován. A pak velitel posádky nařídil prověřit další prostory - najednou tam zůstali lidé. Skloněním se níže k podlaze - tam je kouř řidší a lépe viditelný - se dva hasiči přesunuli do jiné místnosti, ale o minutu později odtud vyskočili jako opaření:

Jsou tam dva mrtví: žena a dítě.
- Jsi udušený?
- Ne, jsou tam kaluže krve...

V tento den měl ve městě službu z vedení UOP (GUVD) vedoucí oddělení kriminalistiky Nikolaj Smirnov. Po poplachu se na místo vypravili téměř všichni zaměstnanci „oddělení vražd“ v čele s jeho šéfem Vjačeslavem Ziminem. Případ byl okamžitě dán pod zvláštní kontrolu. Byly vytvořeny operační skupiny všech služeb UOP výkonných výborů města Leningrad.

Hasiči stále zalévali doutnající podlahy a vytahovali na balkon ohořelý nábytek. Hasič, který se setkal s operativci, místo pozdravu okamžitě řekl:
- Podle očekávání jsme se snažili ničeho nedotýkat rukama. Ale v kuchyni byl puštěný plyn a já to otočil - mohlo to explodovat...

Druhá místnost byla požárem nedotčena. Byl tam ale hrozný nepořádek: vytahovaly se šuplíky, rozházely věci, převracel nábytek. A všude je krev, krev, krev... Na podlaze, posteli, židli, vchodových dveřích... Krev a na tváři ženy ležící u klavíru, vedle botičky malého dítěte, o kousek dál - mrtvola malého chlapce s hlubokou ranou na čele.

Bohužel, jakkoli se hasiči snažili ničeho nedotknout, požár a postup jeho hašení nejsou tím nejlepším pomocníkem v práci kriminalistů. A první stopa, která mohla vést k vrahům hospodyně Larisy Kupreevové a jejího 2,5letého syna Georgyho – a to byl otisk dlaně na boční ploše klavíru, který nepatřil ani zavražděným osobám, ani Larisině manžel, nebo jejich přátelé a známí, nebo hasiči., - byl objeven teprve 29. ledna.

Druhý den pod hromadou ohořelých věcí na balkóně našli první důkaz: sekeru zčernalou od sazí s úplně spálenou rukojetí sekery.

Jediným teenagerem odsouzeným k trestu smrti v SSSR byl 15letý Arkady Neyland, který vyrostl v dysfunkční rodině v Leningradu. Arkadij se narodil v roce 1949 v dělnické rodině, matka byla zdravotní sestrou v nemocnici, otec pracoval jako mechanik. Chlapec od dětství nejedl a trpěl bitím od své matky a nevlastního otce. V 7 letech poprvé utekl z domova a ocitl se přihlášený v dětském pokoji policie. Ve 12 letech skončil na internátu, brzy odtud utekl, načež se dal na dráhu zločinu.

V roce 1963 pracoval v podniku Lenpishmash. Opakovaně byl předveden na policii pro krádeže a výtržnictví. Po útěku z vazby se rozhodl pomstít policii spácháním strašlivého zločinu a zároveň získat peníze, aby mohl odjet do Suchumi a začít tam nový život. 27. ledna 1964 se Neiland, ozbrojený sekerou, vydal hledat „bohatý byt“. V domě č. 3 v Sestroretské ulici si vybral byt 9, jehož vchodové dveře byly čalouněné kůží. Vydával se za poštovního pracovníka a skončil v bytě 37leté Larisy Kupreevové, která zde byla se svým tříletým synem. Neiland zavřel přední dveře a začal ženu bít sekerou, zapnul rádio na plnou hlasitost, aby přehlušil křik oběti. Poté, co se teenager vypořádal se svou matkou, chladnokrevně zabil jejího syna.

Poté snědl jídlo nalezené v bytě, ukradl peníze a fotoaparát, kterým zavražděnou ženu několikrát vyfotografoval. Aby zakryl stopy činu, zapálil dřevěnou podlahu a pustil plyn v kuchyni. Hasiči, kteří dorazili včas, však vše rychle uhasili. Přijela policie a našla vražednou zbraň a Neylandovy otisky.

Svědci uvedli, že teenagera viděli. 30. ledna byl Arkady Neyland zadržen v Suchumi. Okamžitě se přiznal ke všemu, co udělal, a řekl, jak zabil oběti. Jen litoval dítěte, které zabil, a myslel si, že mu všechno projde, protože je ještě nezletilý.

23. března 1964 byl rozhodnutím soudu Neyland odsouzen k trestu smrti, což bylo v rozporu se zákonem RSFSR, podle kterého byl trest smrti uplatňován pouze na osoby ve věku 18 až 60 let. Mnozí toto rozhodnutí schvalovali, ale inteligence porušení zákona odsoudila. Přes různé žádosti o zmírnění trestu byl rozsudek 11. srpna 1964 vykonán.

15letý Arkady Neyland se stal jediným teenagerem odsouzeným k trestu smrti v SSSR. Narodil se v roce 1949 v Leningradu, jeho rodinu nelze nazvat prosperující. Od dětství byl Arkady hladový a trpěl bitím od své matky nebo nevlastního otce. V 7 letech poprvé utíká z domova, ve 12 končí na internátu, ale i odtud uteče. Poté se teenager konečně vydá na kriminální cestu.

V roce 1963 pracoval v podniku Lenpishmash. Opakovaně byl předveden na policii pro krádeže a výtržnictví. Po útěku z vazby se rozhodl pomstít policii spácháním strašlivého zločinu a zároveň získat peníze, aby mohl odjet do Suchumi a začít tam nový život. 27. ledna 1964 se Neiland, ozbrojený sekerou, vydal hledat „bohatý byt“. V domě č. 3 v Sestroretské ulici si vybral byt 9, jehož vchodové dveře byly čalouněné kůží. Vydával se za poštovního pracovníka a skončil v bytě 37leté Larisy Kupreevové, která zde byla se svým tříletým synem. Neiland zavřel přední dveře a začal ženu bít sekerou, zapnul rádio na plnou hlasitost, aby přehlušil křik oběti. Poté, co se teenager vypořádal se svou matkou, chladnokrevně zabil jejího syna.

Poté snědl jídlo nalezené v bytě, ukradl peníze a fotoaparát, kterým zavražděnou ženu několikrát vyfotografoval. Aby zakryl stopy činu, zapálil dřevěnou podlahu a pustil plyn v kuchyni. Hasiči, kteří dorazili včas, však vše rychle uhasili. Přijela policie a našla vražednou zbraň a Neylandovy otisky.

Svědci uvedli, že teenagera viděli. 30. ledna byl Arkady Neyland zadržen v Suchumi. Okamžitě se přiznal ke všemu, co udělal, a řekl, jak zabil oběti. Jen litoval dítěte, které zabil, a myslel si, že mu všechno projde, protože je ještě nezletilý.

23. března 1964 byl rozhodnutím soudu Neyland odsouzen k trestu smrti, což bylo v rozporu se zákonem RSFSR, podle kterého byl trest smrti uplatňován pouze na osoby ve věku 18 až 60 let. Mnozí toto rozhodnutí schvalovali, ale inteligence porušení zákona odsoudila. Přes různé žádosti o zmírnění trestu byl rozsudek 11. srpna 1964 vykonán.